Lupenka

Lupénka neboli psoriáza patří mezi autoimunitní onemocnění, která se řadí mezi nejzáhadnější a zároveň velmi časté onemocnění.

Typickým příznakem onemocnění je desetinásobná rychlost množení kožních buněk oproti fyziologické normě.

Typickým projevem jsou červené skvrny na povrchu kůže poseté bělavými šupinkami, ty vznikají v důsledku dosažení povrchu kůže nahromaděných pomnožených kožních buněk. Nejběžnějšími místy výskytu jsou lokty, kolena a skalp, ale mohou postihovat chodidla či dlaně (často se o těchto oblastech hovoří jakožto o obranných zónách).

Symptomatika lupénky je značně širokospektrá dle typu onemocnění. Nejčastějším typem lupénky je tzv. ložisková lupénka, kterou trpí asi 80% všech nemocných. Mezi projevy tohoto typu patří červené lokální postižení kůže, pokryté uvolněnými bělavě stříbřitými šupinkami. Vyznačují se intenzivní svědivostí či bolestivostí. Dochází u nich často k praskání a krvácivosti. U některých případů se tato ložiska spojují a vytváří tak celkem rozsáhlé plochy.

Lupénka postihuje také nehty na rukou a nohou, mění jejich tvar a zabarvení (typické ďolíčky na nehtech), někdy dochází i k uvolňování nehtu z nehtového lůžka.

Lupénka jako taková bývá často spojována s lupénkovou artrózou (asi 15-30 % případů), ta bývá provázena bolestivostí o otoky kloubů.

Ostatní formy lupénky

Pustulární lupénka se projevuje postižením dlaní a plosek nohou ve formě vzniku drobných postulí a začervenalé šupinaté kůže v těchto oblatech.

Kapkovitá lupénka, se objevuje již v dětství, typickým projevem kapkovitý výsev skvrn na pokožce trupu a končetin. Jako spouštěcí faktor bývá uváděn respirační infekt, streptoková nákaza, záněty mandlí či užívání betablokátorů a antimalarik.

Inverzní lupénka se objevuje v oblastech záhybů kůže (podpaží, třísla aj.) a projevuje se lesklými červenými lézemi.

Pro erytrodermickou lupénku je typickým projevem opakující se zarudnutí a olupování kůže. Vzniká při náhlém ukončení systémové léčby lupénky, infekcích různého původu, silném spálení pokožky či jako důsledek užívání určitých druhů léčivých skupin. Léčbu tohoto typu lupénky je třeba zahájit časně, neléčená forma může vést k rozvoji vážnějších onemocnění.

Příčiny vzniku lupénky

Jak již bylo řečeno, lupénka patří mezi autoimunitní onemocnění, na jejím vzniku se podílí mnoho faktorů, od stresu počínaje, přes silně traumatizující zážitky po streptoková onemocnění. Nejnovější studie však naznačují, že právě imunitní systém hraje klíčovou roli spolu s genetickou predispozicí jedince.

U 70-80 % všech nemocných lupénkou bývá spouštěcím faktorem silný emoční stres (autonehoda, úmrtí blízkého člověka či ztráta zaměstnání), tyto stresové situace podle náznaků studií „probouzí“ genetickou poruchu formou nepřiměřené odezvy imunitního systému.

Určité lékové skupiny mohou stav lupénky zhoršovat (jedná se především o léky upravující krevní tlak tzv. antihypertenziva, antimalarika a například také často běžně užívaný ibuprofen.

Lupénka patří mezi onemocnění dědičná, nemusí se však jednat o přímou linii, často nemocnění „přeskakuje“ jednu generaci.

Projevy lupénky jsou postiženými vnímány jako společensky silně stigmatizující. U tohoto onemocnění je důležité zaměřit se na zevní i vnitřní léčbu a odstranění případného stresového faktoru. Je důležité dbát zásad zdravého životního stylu a zaměřit se na péči o postiženou pokožku vhodnými kosmetickými přípravky.

Pro domácí ošetření vám doporučujeme tyto produkty Kapyderm: